Jsou hadi žijící u nás skutečně tak nebezpeční?

Naprostá většina z nás má hady spojeny s něčím špatným. Není to však ani zdaleka nová záležitost – stačí si jen přečíst například Bibli, abychom zjistili, že již v době jejího napsání měli lidé z těchto tvorů strach a neměli je v lásce.

 

Samozřejmě lze pochopit proč. Jejich dlouhá těla v nás vyvolávají asociace se slizkými červy (ačkoliv hadi mají pokožku suchou a teplou), jejich způsob pohybu i lovu je nám, savcům, zcela cizí. Jistě, najdou se takoví, kteří je mají rádi a dokonce obdivují, většina z nás se jim však obloukem vyhne.

 

běžná užovka

 

K tomu lze přidat i jejich známou jedovatost. Ačkoliv dobře víme, že zdaleka ne všichni hadi mají jed, rozhodně nikdo z nás nechce stát a zjišťovat, který druh je ten, kterého jsme právě na procházce potkali. Zvláště když ve zprávách či na internetu často slyšíme, jak je jed toho či onoho druhu silný.

 

Zde se nabízí otázka, zda se máme i v našich podmínkách čeho bát. Již malé dítě totiž ví, že tito tvorové žijí i v naší republice. Najdeme zde hned několik druhů, ačkoliv prakticky nikdo z nás na první pohled nepozná, o který se jedná.

 

zmije na kameni

 

Situace však není ani zdaleka tak horká, jak se může zdát. V první řadě je nutné vědět, že u nás žije pouze jeden jediný druh jedovatého hada, a tím je zmije obecná. S tou se setkáme nejčastěji v lesích. Ovšem její jed rozhodně není ani zdaleka dost silný na to, aby člověka nějak vážněji ohrozil. Výjimkou jsou samozřejmě alergici, velmi malé děti či staří lidé, avšak ti s ní příliš často do styku nepřijdou.

 

Naopak nejčastěji se setkáme s užovkou obecnou, která nejenže není nebezpečná, ale je navíc užitečná, neboť loví myši a jiné drobné hlodavce, kteří působí škody na polích i v lidských sídlech.

 

Navíc je potřeba si uvědomit, že had má jen omezené množství jedu. Použije jej tedy pouze v případě, kdy nevidí žádnou jinou možnost. Pokud se tedy může konfliktu vyhnout, udělá to. Proto není vůbec třeba se jich bát.